Každý z vás jistě slyšel o nějakém tom Tolstém, minimálně ve škole nebo od známého, který si pochvaloval nádhernou Keiru Knightley v roli Anny, kterou hrála v tom filmu podle Tolstého románu. Jenže, to bychom nesměli psát o ruském autorovi, aby zde nebyl chyták. Tolstí byli totiž dva (chci říct, významní pro tento článek, jinak Tolstých žijí tisíce...), dokonce žili ve stejné době. A to známější Lev Nikolajevič, realista a autor románů jako Anna Karenina nebo Vojna a mír, a poté Alexej Konstantinovič, romantik, spisovatel historických románů, který byl autorem dnes zmiňované knížky.
A teď po úvodních peripetiích s autory ke knížce:
Kniha se jmenuje Kníže Serebrjanyj (Později vydána v Odeonu jako Kníže Stříbrný) a nese podtitul Román z dob Ivana Hrozného. Knihu přeložil Vincenc Svoboda a byla vydána v roce 1928 nakladatelstvím Přítel knihy, jako součást periodické série světové literatury, s rozsahem 230 stran a formátu zhruba A5. Ke mně se dostala jako řádně ohmataný sešitek, v podstatě původně zamýšlen jako paperback, ovšem bez jakéhokoliv náznaku o pokus svázání listů, pořízený nejspíš někde v antikvariátu a mé osobě darovaný k narozeninám od kamarádky. Cenu knížky bych v tomto stavu a vydání viděl na cca 40,-
Děj je vcelku jednoduchý, kníže se vrací z bojů na Litvě domů, do carského Ruska a těší se, jak uvidí staré známé a podá carovi Ivanovi zprávu, jak pořídil. Po cestě však potká jakési jezdce, kteří terorizují vesnice a na jeho otázání, co jsou zač se dozví, že jacísi opričníci, carova ostraha, lidé sice neurození, avšak s carovou důvěrou a zároveň s plnou mocí téměř k čemukoliv. Což se pochopitelně dobrosrdečnému knížeti nezamlouvá, a tudíž, když uvidí opričníky "v akci" - při pokusu o přepadení vesnice. Nedokázal pochopit, že něco takového mohlo být posvěceno carem Ivanem a pokládá je za zbojníky... bohužel, po příjezdu do Moskvy se dozví pravdu od svého přítele Morozova, že vskutku se carovi zatemnila mysl, všude viděl spiknutí a pokus o jeho zavraždění, a tak vyhnal staré šlechtice - bojary, a místo toho se obklopil podivnými lidmi, neurozenými, z různých koutů země. A že tito lidé, nazývající se opričníky, na něj mají velký vliv. Bohužel, nebyla to jediná špatná zpráva pro Serebrjaného. Též viděl, jak jeho dávná láska, Jelena, se provdala právě za jeho přítele Morozova.
Kníže se rozhodne, že si o opričnících promluví s carem, koneckonců, tak jako tak za ním musí kvůli Litevské záležitosti. Avšak dozví se, rovněž od Morozova, že car si postavil nový palác v Alexandrově Slobodě, kde žije spolu s opričníky a dokonce pro ně založil speciální církevní řád. I přes varování, že ho zde zabijí, se Nikita Romanyč Serebrjanyj vydává vstříc Slobodě i za cenu, že tam může zůstat...
Mé hodnocení je velmi pozitivní. Kniha nádherně ukazuje život v carském rusku a zároveň nám dává nádhernou ukázku romantické prózy, kde je hlavní hrdina, Geroj s velkým G, poté dívka nešťastně zamilovaná a již provdaná (trojúhelník Serebrjanyj/Jelena/Morozov, později ještě jeden z opričníků), dále nesmí chybět hlavní padouch/padouši, zde opričníci a nakonec i loupežníci, pomáhající dobru. To vše zasazeno do ruské krajiny. Sice může trošku vadit občasná fádnost děje (mně například děj hodě splývá s Vazovovým Pod Jařmem), ale to je tak z výtek ohledně knihy z mé strany vše. Dnešnímu čtenáři avšak u konkrétně této knihy (jiná vydání jsem viděl pouze z dálky, neměl jsem čas prostudovat překladatele/úpravy) může vadit archaická čeština, přechodníky, časté rusismy a různorodost oslovování, kdy jednou někoho označují jménem (a otčestvem), jindy příjmením, jindy titulem...
Ale každopádně, pokud máte rádi historické romány a v kapse máte do osmdesáti korun (poslední vydání knihy je z roku 1974, pokud to nebude skvělý stav nějakého staršího vydání a budou chtít stovku, nechte peníze schovány), knížku si rozhodně pořiďte, nebudete litovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat